První prohra a odřená kolena
Posledních několik utkání se možná více než se soupeřkami pereme s rozhodčími. Ano, to je klasika stěžovat si na sudí, ale i když vlastně svou práci dělají docela dobře, zásadně selhávají v pískání faulů. Vlastně si tak trochu připadáme, že hrajeme ragby. Když dostaneme loktem a nikdo nezapíská, tak ho holt příště dáme taky. A tak se vlastně z docela dobrých zápasů stávají tzv. mlátičky, kdy se holky hlava nehlava skoro "perou" a sudí přihlíží, občas zapískají nějakou blbost :D.
No, podobné to bylo v klíčovém zápasu s Jabloncem. Vyhneme se faktu, že je tým seskládaný i z hráček hrající Extraligu (holt si někde musí nabrat sebevědomí a zkušenosti), každopádně to zásadně posouvá hru na vyšší level a za to jsme koneckonců rády. A i s faktem, jak nechutně zas rozhodčí pískali, tak protihráčky vyhrály právem, lepší obrana a možná i síla dostat se pod koš. U nás asi selhání v obraně, s vyššími hráčkami se to prostě neuskáče, jedině brát na záda. A znáte to, víme to, ale neděláme :) je to jako s mytím nádobí.
Takže pofoukáme bolístky a hurá na poslední dva zápasy základní části. Rozhodně si pilujeme zoubky na výhru s Ústím, abychom si udržely první místo v tabulce.
Vaše Sparťanky